Budoucí šachista?

Znáte to. Čekáte na autobus, sedíte na studené lavičce, jíte tvarohový šáteček z Bonte, který vás stál víc než jízdenka, vítr si s vašimi vlasy hraje takovým způsobem, že z vás dělá hororovou postavičku, očumujete stylově oblečené lidi a nudíte se. S šachovými aplikacemi však nudu nezažijete!

Každý správný šachista má ve svém telefonu nainstalovanou aspoň jednu šachapku, a pokud nemá, dopouští se obrovské chyby. Šachapky vám mohou leckdy zachránit život, hlavně na autobusových a vlakových nádražích. Nemusíte třeba poslouchat dialog mezi senilními babkami, co si stěžují na dnešní generaci, nebo rozhovor dvou upištěných kamarádek, jež se týden neviděly. To už pak i ti opilci jsou lepší.

A proč se vůbec o šachapkách zmiňuji? Ne, odpověděli jste špatně, nedělám jim propagandu. Chci vám jen povědět roztomilo-bláznivý příběh podle skutečné události.

Já: (Čekám na autobus, sedím na studené lavičce, kručí mi v žaludku, vítr ze mě dělá atraktivní panenku Chucky, očumuju špinavé boty kolemjdoucích a HRAJU ŠACHY NA TELEFONU. Náhle si ke mně přisedne asi osmiletý chlapec se svou babičkou.)

Chlapec: (Kouká mi přes rameno a se zaujetím sleduje mou partii. *Připomínám, drazí čtenáři, že se nacházíte na blogu, jenž pojednává o královské hře.*)

Já: (Svým periferním viděním si chlapečkova zájmu všimnu *ANO, POŘÁD JSTE NA ŠACHOVÉ STRÁNCE!*. Po nevydařené partii, ve které se nakonec musím vzdát, kliknu na partii, jež hraju s jedním soupeřem korespondenčně, a pomalu si přehrávám celou hru od začátku.)

Chlapec: (Zírá stejně zaujatě jako Beth Harmonová v jeho věku.)

Já: (Po každých pěti tazích zvedám hlavu k ceduli, kde je napsáno "Zákusky v akci", a periferně chlapce okukuji. Ujišťuji se, že stále dává pozor. O chvíli později mne něco napadá; otestuji si, jak moc se tento chlapeček o šachy zajímá. Shodím šachapku a přesouvám se do své fotogalerie.)

Chlapec: (Odvrátí zrak a baví se s babičkou. Ha, už znám jeho priority. Šachy prostě vždycky zvítězí :D)

Já: (Lehce se usměju a vracím se zpět k partii, čímž si opět získám chlapcovu pozornost. Asi třikrát vyměním šachapku za fotogalerii, ovšem chlapečka vždycky zajímá jen to jedno *Dejte pokoj...*. Najednou přijíždí bus.)

*V AUTOBUSE*

Já: (Sedím na chlupatém sedadle, neupravená, s rozepnutou bundou a kapesníkem u nosu. Nikdo by neočekával, že zrovna já přijdu na geniální plán, kterým můžu zcela změnit život jednoho klučiny. Vytahuju ze svého batohu papírový kapesníček a propisku a napíšu překvapivě čitelným písmem jedenáct osudových slov:   

Jsem blázen? Možná. Změním onomu klukovi život? Ano i ne. Můj plán sice nevyšel, nestačila jsem po chlapcovi kapesníček hodit, protože vystupoval dřív než já, avšak jednou se může stát, že na šachy čistě náhodou narazí a vzpomene si na mé analýzy a partie. A kdoví, třeba už tento klouček šachistou dávno je.)

V mých šachových příhodách často vystupují kapesníčky. Jakou důležitou roli v mém životě ještě sehrají, pokud opomenu zběsilé frkání?