Československo

Následující text jsem sepsala v rámci projektu Národního divadla, se kterým sbíráme materiály a vymýšlíme různé podklady pro nadcházející divadelní hru o Československu, jež ponese název "Rozvod - Věc veřejná". Jak může královská hra souviset s historickými událostmi?

Rozhovor Čecha a Slováka 

(Černobílá políčka zakrývají omšelý svět. Hélios se ztrácí s posledním slunečním paprskem, travnatou půdu pošlapává stádo zmatených krav, hvězdy nezáří ve správném odstínu nebe. Střed dvou protikladných barev však hájí barvy jiné, pro omšelý svět obyčejné, pro chápavého pestré a záhadné. Nejprve se křiklavě zbarvují, ovšem postupně nabírají azurový nádech. Štětce se vlní do rytmu vody, jejíž kapky si téměř neslyšně šeptají v plném plastovém kelímku.)

Čech: Kde to jsme?

Slovák: Neviem. Dôležité však je, že sme tu spolu. Ty a ja.

Čech: Jak se jmenuješ?

Slovák: Hovor mi Slovák, priateľu.

Čech: Slovák? To je krásné jméno. Já jsem Čech.

Slovák: Teší ma, Čech.

Čech: Všiml sis, že kolem nás není ale vůbec nic? Jen tyhle černobílé kostičky.

Slovák: Všimol som si. Možno se nám sníva.

Čech: Že bychom měli spolu úplně stejný sen? Nesmysl.

Slovák: Nič nie je nereálne. Počúvaj, hral si niekedy šach?

Čech: Párkrát jo. Proč?

Slovák: Toto prostredie mi pripomína šachovnicu.

Čech: A my jsme figurky...

Slovák: Áno, presne tak!

Čech: Jsi bílým jezdcem na druhém konci ode mě, černého střelce. Ale přesto spolu sdílíme stejný svět a podobná pravidla.

Slovák: Áno, a aj keď tieto časti medzi sebou bojujú, nikdy sa úplne nezhodnú, pretože biela a čierna sa navzájom dopĺňajú.

Čech: Jsem černým střelcem, avšak někdy cítím velkou touhu stát po boku druhé strany.

Slovák: Preto existujú remízy.

Čech: Myslíš si, že by figurám slušely obě barvy najednou?

Slovák: Chvíľu by sa to asi dalo vydržať, ale potom by sa šachový svet aj tak vrátil k pôvodnej verzii, takže šach by vyzeral ako dnes.

Čech: Myslím si to samé.

Slovák: Je teda dobré, že sa Československo predsa len rozpadlo?

Čech: Cože? Proč do toho mícháš Československo?

Slovák: Celý čas hovorím v metaforách.

Čech: Sakra... Já asi taky, ale vůbec jsem si to neuvědomil.

Slovák: Vidíš, ako šach dokáže napodobniť historické udalosti.

Čech: A hlavně tvoje přítomnost způsobila, že jsem se cítil být součástí jednoho těla a jednoho toku myšlenek.

Slovák: Aj ja som to tak cítil.

Čech: Jak je to možné?

Slovák: Dôvod je jednoduchý. Aj keď už nie sme jedna krajina, stále sme bratia.

Čech: Pravdu díš, příteli. Gens una sumus.

(Neobvyklost se v černobílém světě zbarvuje do různých tónů blankytné, sem tam se objeví náznak fialové, jež odděluje mysl od těla. Nebo taky ne.)