Co potřebuji k tomu, abych byla šťastná

- škola

- čeština

-sloh

- úvaha

Pouhá čtyři slova stačí k tomu, abyste pochopili, o co jde. Nechápete-li, nevadí, každý nemá dostatečné vzdělání ;) :D

Šachovou partii obvykle hrají dva hráči. Představte si situaci, v níž první hráč, říkejme mu třeba Věžoslav, získává výhodu nad druhým hráčem, Štřelcoslavem. Věžoslav útočí, Střelcoslav se brání, avšak po několika tazích si oba šachisté podávají ruce. Věžoslav zvítězil. Ani jednoho z obou jmenovaných hráčů neznáme, z tohoto krátkého popisu jste nemohli posoudit, který z nich je sympatičtější, raději jsem nepopisovala ani jejich vzhled, aby slečnám náhodou neukápla slina, ale i přesto se tu naskytuje otázka, zda se nyní cítíte negativně, nebo pozitivně? Zaplavuje vás pocit štěstí, protože se zajímáte jenom o výhru Věžoslava? Nebo jste empatičtí a je vám líto poraženého? A připadá vám tato situace spíše smutná, nebo veselá? 

Vždycky se rozdělíme na dva tábory. Nikdy se jednotně neshodneme. Šach mat nám uštědří pouze nechápaví, co ani pochopit nedokážou. A pokud se cítíte v této chvíli nestranně, mezi nechápavé patříte i vy.

...

Alkohol, cigarety, sex, drogy, diskotéky, sledování porna a Kouzelné školky. Právě jsem vám sepsala seznam věcí, kterým se v životě nevyhne žádný člověk. Na dovolených nám sexy oplzlí chlápci s černými zuby a vypelichaným obočím nabízí sklenici vína, v hospodách si připadáme jak ve století páry, již od útlého věku se důkladně seznamujeme se svými intimními partiemi, před spaním nás dobrotivé maminky straší příběhy o heroinu a kokainu, poslech písní typu "Sexbomb" nebo "Což takhle dát si špenát" nás velmi rychle přiřadí do správné partičky, která nás provede pravým teenagerovským životem (ztráta panenství zaručena - panici, nezoufejte, vaše chvíle přijde), krátké filmy s happy endem se točí prakticky v každé ložnici a s Františkem a Fanynkou se vidíme ve všech prodejnách Deichmannu (dětské pořady holt umí zpříjemnit "škrpálové" dny).

Ačkoliv se aspoň s jednou ze sedmi zmiňovaných věcí setkal každý z nás, jsme vůči těmto věcem dost zaujatí a ostýchaví. Nechápeme lidi, co zkouší jinou polohu než polohu na koníčka. Pomlouváme ty, kteří si objednávají drahé vibrátory z Růžového slona. Jsme nervózní, když máme otevřeně mluvit o alkoholismu a abstinenčních příznacích. Vždyť my se stydíme za své bytí a za své naprosto přirozené chování!

Pokud člověk neškodí druhým a pokud jeho záměry nezajdou do extrémů, může si přeci dělat, co se mu zlíbí, co ho dělá šťastným. Jestliže někdo s radostí masturbuje u gay porna, ať si v klidu nechá ruku tam, kde je mu to nejpříjemnější. Nesmíme ostatní omezovat a plést se do jejich života. Nikdy nevíme, co lidi přivedlo k jejich zálibám, proč se chovají tak, jak se chovají, a proto nemáme právo soudit.

Abychom mohli být doopravdy šťastní, potřebujeme se nejprve naučit, jak přát štěstí a radost i těm druhým. Bez toho nedosáhneme vnitřního klidu. Jakmile se spikneme proti našim nepřátelům, kteří nám ve většině případů způsobili problémy už jen tím, že žijí (ostatní případy tvoří úspěšní lidé, co něco dokázali), nezbude nám čas k zamyšlení se nad sebou samým.

A co tedy potřebuji k tomu, abych byla šťastná? To je přeci jasné; rajčata, okurky, papriky, kari, knihy, šachy, možná i sklenku Becherovky. Stále mi však chybí Lamborghini.

Neexistuje přesný návod na štěstí. Přichází a zase odchází, ale my víme, že k nám na návštěvu přijde zas. I v nejtíživějších momentech k nám pomalými krůčky přicupitá. Pamatujte, že po noci vždy vyjde slunce.

...

Kdyby partie mezi Věžoslavem a Střelcoslavem skončila remízou, byli byste spokojení? Byli by oba šachisté spokojení? Opravdu nám stačí poloviční štěstí?