Čtvrtletník 2019/2020 (šachový stream)

Minulý rok o prázdninách jsem udělala šachový stream za období říjen 2019 - červen 2020. Prosím, nelekněte se mého hlasu. Sama vím, že zním jako chlap-vochlasta po několika panácích. 

Jinak vás ujišťuji, že mé vyjadřovací schopnosti dosahují lepších kvalit (no, i když...), než jsem předvedla ve videu. V některých chvílích jsem totiž zazmatkovala, protože se jednalo o můj první stream, a nervozita převzala vládu nad mozkem nemozkem.

Video bych shrnula do následujících bodů:

• Dvě drahocenné minuty se zabývám tím, jestli mě vůbec někdo slyší. V mikrofonu je slyšet mé funění.
• Na stream se připojí dívka z Ruska. Super, alespoň někdo neporozumí mým žvástům! 
• Ruska perlí, chválí mi hlas. Ego up. 
• Jeden šachista mi nakonec odpoví, že mě slyší. Spadne mi kámen ze srdce. Otázkou však zůstává, zda slyší můj hlas, nebo mou vrzající židli, která by nutně potřebovala promazat.
• Při rozboru šachových partií se snažím znít intelektuálně a profesionálně. Mnu si bradku a opírám se jednou rukou o stůl. Cítím se jako velmistr. Bohužel se jedná pouze o pocit, ne o skutečnost.
• Dívám se průběžně do chatu, ale nikdo tam nepíše. Přitom jsem diváky několikrát vyzvala, aby se ptali na jakékoli dotazy. Je mi to podezřelé. Že by se zrovna MĚ nikdo na nic neptal? Zuřivě znásilňuji tlačítko aktualizace. A hele! Po načtení mi nabíhá celá konverzace. Ptám se sama sebe, jaké další problémy nastanou. Tep se mi zvyšuje, židle dál vrže, sluníčko svítí a já jsem v prdeli.
• Můj hlas začíná přeskakovat. No co, jsem v pubertě.
• Následuje soutěž o virtuální trofej (na skutečnou nemám peníze. A i kdybych měla, utratila bych je za rajčata, knihu nebo legáčka z Alliexpresu. A ne, nejsem skrblík, to jen vy to tak vnímáte, protože jste zvyklí na dárky od ostatních a nemyslíte na blaho svých kamarádů, které nevinně a s neustálým "Tos nemusel!" okrádáte o drahocennosti o svých narozeninách).
• Koronavirus ukázal pravou hodnotu peněz. Diváci o virtuální trofej doslova usilují. Že by se vracela doba komančů, kdy každý stál fronty na banány a bojoval ve jménu suchého, avšak přesto chutného pomeranče?
• Recenze na nejlepší šachové knihy podle vyhlášené Kamči Bystroušky probíhají následovně. Říkám o jednotlivých knížkách pár vět a teprve teď nastává pravé rodeo. Kniha "Jak život napodobuje šachy" od Garryho Kasparova mi dává pořádně zabrat. Nevím, jak jednoduše formulovat smysl a téma této knížky. Pletu se do svých slov a připomínám uslintaného Goofyho. Hernajs, Garry, ty chlape ušatej, co jsi mi to provedl?!
• Konečně se blíží závěr, hurá! Lemtám vodu ze své sklenice a prskám na všechny strany.
• "Doufám, že se vám to líbilo. Můžete mi dát zpětnou vazbu, jestli chcete." Takto ukončuji stream a jdu se s klidem a pokorou připravit na hejty. Myslím vždycky tak pozitivně! 

Schválně mi napište do komentářů, kdo dokoukal video až do konce. Vsadím se klidně o buchtičky se šodó, že to nedáte. 

P.S. Buchtičky se šodó nenávidím, raději bych si urazila rypák a tancovala na Pow wow před indiánskými náčelníky, než abych jedla tenhle blevajs. Je tu tedy aspoň výzva pro ty, co mě nemají rádi, a chtějí mě vidět s kýblem v ruce a zoufalým výrazem.