Fotbal vs. šachy

Abyste člověka pro něco nadchli, musíte vědět, jak na něj. Pokud se setkáte s šachistou, jenž se jde k partii spíš prospat, bude obtížné ho přesvědčit o kráse královské hry, avšak psychologie osobnosti může všechno zvrátit. 

Já: Pavlíku, proč s nikým nehraješ?

Pavlík: Mě to nebaví.

Já: Pojď si zahrát, uvidíš, že tě šachy budou bavit.

Pavlík: Ne. Já bych si radši zahrál dámu.

Já: Tady jsi ale na šachovým kroužku. Vážně tomu dej šanci, pojď si zahrát se mnou.

Pavlík: No tak jo.

(Sedneme si ke stolu a postavíme figurky do základního postavení. Pavlík se tváří dost otráveně, ovšem napadá mě způsob, jakým ho královská hra aspoň na chvíli uhrane.)

Já: Pavlíku, jaký máš ještě koníčky?

Pavlík: Rád sportuju.

Já: Opravdu? A který sport máš rád?

Pavlík: Fotbal.

Já: No výborně! Pavlíku, představ si, že šachovnice je fotbalový hřiště.

Pavlík: (Zbystří.)

Já: Králové se nachází v pozici brankářů a všechny ostatní figury představují ostatní hráče. Za jaký klub hraješ?

Pavlík: Za Spartu.

Já: Dobře. Tvoje černý figury jsou hráči Sparty a moje bílé hráči Slavie.

Pavlík: A kde je míč?

Já: Míčem budou všechny figury, který mi vyhodíš. Zkus mi dát co nejvíc gólů.

(Hrajeme a mezitím Pavlíkovi vysvětluju jednotlivé tahy, jež oba provádíme, aby pochytil základní princip hry. Pavlík šachovnici doslova hltá pohledem.)

Já: Teď mi můžeš uštědřit gól.

Pavlík: Kde?

Já: Zkus na to přijít. Poradím ti, že útočník má nyní neopakovatelnou šanci.

Pavlík: Jo, vidím to! (Dobere si mého jezdce nazpět.)

Já: Super, Pavlíku! Tak co, začínají tě šachy bavit?

Pavlík: Jo, už se mi líbí o trochu víc.

Já: To jsem ráda. Máš rád volný kopy?

Pavlík: Jo.

Já: Fajn. Uvidíme, jestli mi nějakej dáš. Všiml sis, že jedna moje figurka je nechráněná?