Okradli mě!

20.05.2022
Okradli mě!
Okradli mě!

Představte si, že jste právě získali prestižní ocenění, pro které by i samotný Gargamel nechal na pokoji nebohé Šmouly. Ano, ti vnímavější se nyní rozplývají nad Nobelovou cenou za literaturu, ti odvážnější myslí na Oscara a ti ostatní se uculují při pomyšlení na pozlacenou sošku, na jejímž podstavci je nápis "Nejlepší vymetač bordelů".

Vidíte ty šťastné pohledy? Slyšíte ten potlesk? Krásné, že? Je mi to líto, ale ti lidé vůbec netleskají vám. 

Pepík: Přišlo ti něco z Karlína.

Šachomíra: Opravdu? To bude určitě ta soška!

Pepík: Aha... Takže šachy byly jenom zástěrka, co? Teď už vím, proč jsi mi večer nezvedala telefon. Ale neboj, já tě za nic neodsuzuju.

Šachomíra: Cože???

Organizátor turnaje: A první místo získává... KAMILA STEINOVÁ!

Já: (S širokým úsměvem na tváři si jdu pro pohár, jenž připomíná zadní končetiny ropuchy obecné, a ignoruji své oranžové tričko, které mi zvýrazňuje můj předčasný pivní pupek. Následně si stoupnu ke zdi, napodobím gigantopitheca, nasadím výraz, kterým říkám "Dneska jsem vám všem ukázala, kdo je nejlepší, šachvolové!", zapózuji před fotoaparátem a odcházím jako potrefená gazela zpět k místu, kde sedí moje rodiče.)

Organizátor turnaje: Moment... Udělali jsme chybu.

Já: (Zastavím se uprostřed místnosti a cítím na sobě pohled všech, díky nimž jsem mohla na chvíli pochopit, co znamená slovo "fame".)

Organizátor turnaje: My úplně přehlídli Vláďu! Vítězkou není Kamila, ale Vládík!

Vládík: (Pomalu ke mně přicupitá.)

Já: (Šokovaně pohlédnu na nevinný obličej malého dítěte, jež se sice tváří jako zubožený beránek, avšak ve skutečnosti se v jeho nitru odehrává vlčí karneval, kde se krvežízniví vlci smějí a tančí s nezletilými ovečkami. Zadní končetiny ropuchy obecné předávám rozkošnému šachnasrávači Vládíkovi a zklamaně si sedám na židličku.)


Nejsem žena, jsem šachistka, tudíž jsem se v tu chvíli, co jsem Vládíkovi předávala pohár, nezachovala jako mrcha a neztropila scénu. Pouze jsem se nervózně zasmála a tvářila se přejícně. Na podání ruky a milé "Gratuluji" jsem však neměla kapacitu. 

Pro jedenáctileté dítě s ofinkou hrncovitého tvaru to byl otřesný zážitek. Uvnitř mě samotné probíhaly boje mezi opelichanými kačenkami a línými slůňátky, uvědomovala jsem si, že nyní již nemohu ovlivnit pořadí, že přede mnou stojí klučina, kterému bych nejradši jednu flákla, i když prakticky nic neudělal, ovšem sžíral mě pocit ukřivděnosti a sebelítosti. Vždyť oni mě okradli o něco, co mělo patřit mně!   

Ukázka nefalšovaného narcismu
Ukázka nefalšovaného narcismu
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky