První profesionální šachfocení

Jakmile moje tělocvikářka ohlásí, že naše třída půjde běhat kolem Konopišťského rybníka, vždycky se cítím jako soutěžící z pořadu Nejslabší! Máte padáka!, přičemž tělocvikářka zastává roli umírněnější Zuzany Slavíkové. Nedávno jsem však do Konopiště nakráčela zcela dobrovolně.

Nejsem moc fotogenický typ, ale dokážu napodobit jakoukoliv grimasu. Na některých fotkách vypadám jako zubr, který přiletěl z Marsu a ještě se pořádně nerozkoukal, jinde zase jako nemocný bizon, rozrušený Jedi či kynutý jahodový knedlík. Vím, že se nacházíte na blogu šachistky a že moje ksichtíky by měly být spojovány s něčím šachovým, ovšem Spockovu syndromu neporučíte. A pokud aspoň zčásti vypadáte jako já, potřebujete fotografa, který ze zarostlého kopce udělá sex-horu.

                                (Obrácené srdíčko - neboli symbol zadnice - nebylo v plánu, šachy mi nejsou u zadku.) 

(Zdravím všechny šachové obchody a vzkazuji jim, že pokud by své zákazníky chtěli přesvědčit o výhodné koupi šachové soupravy, mohou použít tuto fotku.)

                                   (Vyvolávám bohyni Caissu...)

                                      (...marně :D)

(Takhle se obvykle tvářím, když vím, že moje tahy odpovídají úrovni mentálně postiženého Alfa. Kniha "Psychologický průvodce šachovou partií" mě dobře připravila; pravý šachista musí ovládat základy herectví.)   

                                      (Rozdíl mezi šachistkou a ženou není velký, viďte?)

(A úsměv zmizí za tři, dva, jedna... No prostě hned po provedení druhého tahu. Šachisti se u prvního výkopu stále ještě usmívají, neboť věří v lepší šachové tahy. Marně.)  

                                      (Někdo láká děti na bonbony, jiný na čokoládu, já na šachové houby.) 

          (V mnoha případech vypadají šachisti vyrovnaně, ale uvnitř jich samých probíhá souboj mezi mistrem Yodou a princem Gorem.)

                                    (Ještě chybí víno a mohla bych se ucházet o titulní stránku ve Vogue.)  

                     (Naučené sebevědomí šachistům nechybí. Opět poděkujme hereckému směru.)

                                   (Šachy jsou zábava, bro!)

                                 (Šachy jsou zábava, sis!)

Přehlídková mola, tuny make-upu a křivky se mi vyhnuly obloukem, ovšem přirozený Klingonismus se také cení. Za všechny fotky děkuju fotografce a benešovské celebritě Petře Stibůrkové, s níž se velmi dobře spolupracovalo a pózovalo. A též jí děkuju za pomoc při hledání bílého jezdce, jenž se ztratil mezi listy a pětiminutovou tupozrakostí. 

Žiju. Fotky u lávky nemají hlubší podtext. Šachisti po prohře myslí na ledacos, ale určitě ne na sebevraždu :D