Rodinné dvojice

Říká se, že na hádky a různá nedorozumění je nejlepším lékem TO JEDNO. Turnaj rodinných dvojic (zkráceně TRD) však toto tvrzení vyvrací; pokud vyhrajete lahodný šachový dort, i největší sexperti vám budou závidět.

Já a TRD

• Do svého mini týmu jsem si přizvala svého bráchu Míšu, jehož jsem šoupla na první šachovnici, abych na něj případně mohla svádět vinu, kdybychom prohrávali. Vidíte, pravý šachista nikdy nepřizná, že může být někdo lepší než on.
• Na minulém TRDu jsme se s bráchou pojmenovali jako Kameňáčci. Nevinnost z nás ovšem během několika měsíců vyprchala a my se letos jmenovali Kamenné mašiny. Děti si pod tímto názvem představí lokomotivu Tomáše z doby kamenné, avšak dospělí se pozastaví a vzpomenou si na nejlépe placené herečky a nejlepší krátké filmy, na které se dívají pozdě v noci. 
• Pokoušeli jsme se s bráchou neudělat z TRDa (Z)MRDa a dosáhnout na co nejvyšší příčku.
• Porušila jsem základní pravidla opravdového šachisty. Svým soupeřům, které jsem porazila, jsem říkávala "Nevadí, hrál jsi dobře" a házela po nich povzbudivé výrazy. Jak odporně šachfalešné.
• "Hraj, jak nejlépe dovedeš," povzbudil tatínek svého syna, proti němuž jsem měla hrát, a po chvíli dodal: "Soupeřka je silná." Věřte mi, že po této větě nikdy nevíte, zda se náhodou nejedná o dvojsmysl. Zvláště když nosíte vytahanější oblečení.    

Stop časovce!                                                                                              

Protihráč má patnáct sekund na hodinách, já pět. Ne, nemluvím o další řadě Stranger Things, ale o partii z druhého kola. Kupodivu moc nepanikařím, pouze poulím oči jako vytřeštěný bizon zkřížený s Glumem (či naší paní profesorkou na fyziku), nevnímám okolní dění, kontroluji si čas, blicám, napínají se mi tuko-bicáky a házím figurky na nesmyslná pole. 

Zbývají mi tři sekundy, soupeřovi čtyři. Funění jsem zatím u sebe nezaznamenala, avšak moje vlasy a tričko jsem vyráchala v lepkavé tekutině (viz titulní obrázek).   

A najednou se ve mně probudila síla sportovce. 

Rychlost, jakou jsem vyvinula, by mi záviděla nejen moje tělocvikářka, ale i chlapi z již zmíněných krátkých filmů. V tomto momentu nezáleželo na logice. Musela jsem uplatnit dlouholetou praxi, vytrvalost a stoprocentní soustředěnost. Nakonec se mi tohle všechno vyplatilo, svého protivníka jsem shodila a užívala si pocit vítězství. 

Caisso, ty jsi to viděla. Bůh naprav duši naší tělocvikářky.        

A zase ta židle

Já: (Dohraju partii a chci se zvednout ze židle, na které sedím. Za mnou se však nachází holčina, jež svojí židličkou uvěznila tu mou ve vteřinovém lepidlu - česky řečeno se na mě dívka správně šachově nalepila.)

Pán, jenž hraje s mým bráchou: (Divně po mně kouká, jelikož celou dobu čumím na jejich partii a nehnu se z místa. Výborně, porušila jsem další pravidlo. Oficiálně se ze mě stal šachčumil.)

Já: *Kdybych se prostě zvedla, tak mi nikdo nemůže nic říct. Jenže vyruším od partie tu holku! Ach jo, zasranej altruismus...*

Pán, jenž hraje s mým bráchou: (směrem ke svému synovi-takéšachčumilovi) Filípku, klidně si jdi něco koupit, ať tu nemusíš sedět. (Skrytý význam. Slovo "Filípek" nahraďte slůvkem "Kamilka".)

O 20 MINUT POZDĚJI

Lepící holka: (Ladně se zvedne ze židle a odchází pryč.)

Já: (Nemotorně se zvednu ze SVÉ židle, protáhnu se a...)

Organizátor turnaje: Máme nalosováno další kolo!

Chytré vydírání

Já: (Hraju s osmiletým chlapečkem a seberu mu asi v desátém tahu dámu.)

Tatínek chlapečka: (Pohladí svého synka po vláskách a zatváří se smutně.) Tak nevadí, aspoň sis zahrál.

(Taťulda jistě předpokládal, že se mi modrookého chlapečka zželí natolik, že mu dobrovolně daruji minimálně remízu, ovšem tentokrát jsem se z altruisty změnila v sadistu a kloučka vůbec nešetřila. Aspoň v tomhle jsem opravdový šachista. Ještě nejsem marná.)

(Tatínek chlapečka podle mě zkoumal šachisty a jejich vychování, protože jsem nebyla jediná, na koho vytasil svou psychologickou superzbraň. Moje šachkámoška Hanka, kterou tímto zdravím, se mi svěřila s podobným zážitkem, a ani ona se nenechala zlákat pomněnkovýma očima a otcovským šarmem. Šachistky jsou v běžném životě křehké, ale za šachovnicí nemilosrdné a posthitlerovské.)

Zatím se s bráchou máme hodně rádi. Turnaj rodinných dvojic pro nás totiž dopadl skvěle, obsadili jsme celkové desáté místo, vyhráli kategorii 31 let - 50 let a udělali radost rodičům, neboť jsme kromě medailí a pohárů obdrželi ještě salám a dortík. Obvykle se s jídlem moc nedělím, ale tentokrát jsem učinila výjimku a rozdělila se. Myslím na své nejbližší :D  

Tak co, dočkáme se v příštích pár letech blogu MišíStone? :)