Spadni!

Představte si Mášu a medvěda, jak spolu hrají šachovou partii. Koho byste tipli na vítěze? Já bych vsadila stoprocentně na medvěda. Určitě by dokázal najít způsob, jak Mášu rozhodit. A kdyby si oba zahráli s šachovými hodinami, vzniklo by teprve opravdové drama.

A proč vůbec zmiňuji tyto dvě postavičky, které nutí rodiče, co na to společně se svými ratolestmi koukají, pochybovat o duševním zdraví tvůrců této oblíbené dětské pohádky? Protože v jedné partii jsem hrála roli medvěda a soupeř naproti mě ztvárnil Mášu (akorát s tím rozdílem, že protihráč nevypadal jako panenka z hororu, nenapodoboval Červenou Karkulku a jeho vlasy se daly odlišit od barvy jeho pleti.)

Já: (stojím hůř než soupeř, ale nic není ještě ztraceno)

Soupeř: (šeptá si pro sebe a drží v ruce mého pěšce, kterého mi sebral na začátku partie. Přesně vím, na co v tu chvíli myslel; na Gluma.) Teď udělám tohle a mám tě!

Já: (mlčím a kouknu zběžně na hodiny. Praporek se chvěje a ručička se blíží dvanáctce, takže to znamená, že za necelé dvě minuty soupeř spadne na čas!)

Soupeř: (všimne si, kam se neustále dívám) Nekoukej se pořád na ty hodiny, stejně mě neshodíš!

Já: (v duchu se usměju a bavím se protihráčovou nervozitou. Ani on příliš nevěří svým slovům. "Oční" kontakt s praporkem proto zopakuji ještě minimálně pětkrát. Jak jsem už několikrát psala; ke znervóznění používám strategické a dobře prověřené metody.)

Soupeř: (poulí své modré oči a snaží se o rychlé pohyby, aby zabránil nepříjemné prohře. Nyní se mu konečně vyplatilo lovit ryby holýma rukama.) No tak, Steinová, vzdej to, stejně prohraješ.

Já: (s úplným klidem a naprosto čistým svědomím zahraju další tah a nasadím masku egoistického frajírka, jehož mínění o jeho schopnostech se dá připodobnit "největším mozkům" Česka - krásný dobrý den, politici! :D)

Soupeř: Vzdej se, vždyť už to nemá cenu!

Já: *Praporku, pojď, to dáš!*

Soupeř: Steinová, neštvi mě.

Já: *Praporku!*

Soupeř: Steinová...

Já: *TY KADIBUDKO, SPADNI!*

Soupeř: (podává mi naštvaně ruku) Výborně, spadl jsem... Tohle není fér!

Já: Čest poraženým.               

Pohádku "Máša a medvěd" bych doporučila do škol, konkrétně na hodiny společenských věd. Studenti by se tak seznámili s dalším divokým dítětem, kterého vychoval medvěd.