Teto, pojď se podívat!

Z vyjukané druhačky, která každý týden navštěvovala šachový kroužek, aby se dostala ze spárů proher a pošetilých matů, se stala ještě vyjukanější šachová lektorka. Ano, převzala jsem od svého trenéra žezlo a vydala se do (ne)probádaných hlubin dětské uřvanosti.

Nedávno odbila moje první hodina šach(smrt)lektorství, o níž vám teď povyprávím:

• Přišla jsem na místo, kde jsem se měla setkat se svými kadety, a pozdravila svého dobrého známého, který mi zajistil ochranku před maminkami, jejich přihláškami a otázkami typu "Kolik to stojí?", "Kam mám poslat peníze?" či "Nejste na lektorku moc mladá?". Pomyslný slevový kupón na zaručené bezpečí jsem si však spotřebovala, příště bych buď musela za ochranu zaplatit, nebo se utápět v myšlenkách o vlastní neschopnosti.
• Vzhledem k tomu, že jsem měla na hlavě drdol à la špatně propečený karbanátek a rty mi vysychaly jako žlaby zmatených saharských žiraf, připadala jsem si jako učitelka z dob komunistické diktatury. Jak jsem několikrát naznačila, na první dojmy jsem expert.
• S každým nově příchozím dítětem mi kalhoty sjely o trochu níž (prosím, nebuďte úchylní) a má introvertnější stránka postupně zaujímala pozici velitelky. Maminky a jejich ratolesti jsem zdravila s úsměvem a podávala jim ruku, ale uvnitř jsem se cítila jako Medvídek Pú, jenž se přiotrávil medem a nyní ze svého činu viní Ijáčka, který mu toto lahodné jídlo vřele nabídl.
• Někteří spolužáci mě v obležení dětiček, jež budu zanedlouho nazývat vetřelci kvůli vysátí veškeré energie a nedostatku ukázněnosti, viděli, takže se rovnou připravuji na přezdívku pedofilní sběratelka šachových hřibů.
• Jedna maminka se mě zeptala, zda by bylo možné vyzvedávat jejího syna z družiny, přičemž se mi v hlavě rozblikala červená kontrolka. Starání se o bráchu, kroužek pro děti, vyzvedávání malého chlapečka... Osude, já ještě nechci rodit a starat se o potenciálního vetřelce!
• Můj známý mě přede všemi představil jako holku, co hází židlemi, když se hodně naštve. Na trhání vlasů a škrábance naštěstí nedošlo :D
• Známý mi poručil, abych se ujala výuky, a tak jsem se začala svých žáčků-chudáčků vyptávat na dotěrné dotazy. Po třetím ujištění, zda opravdu všichni umí základní šachová pravidla, na mě koukali jako na mládeži nepřístupný obrázek. Komunistická učitelko, příště se lépe připrav.
• Po mé pětiminutové přednášce jsem rozdala šachovnice s figurkami a poručila svým svěřencům, aby si zahráli. Obcházela jsem jednotlivé stoly, nasadila steinovský výraz a chovala se jako brutální šachčumil. Obvykle se při hře nemluví, ale mně se podařila nevídaná věc; při partiích jsem polohlasně fandila všem hráčům, tedy připomínala jsem fotbalového fanouška s vyřvanými hlasivkami. Vlastně už jen tím fanděním jsem ve světě šedesáti čtyř šachových polí výrazně zanechala stopu.
• Na děti jsem zprvu působila jako pohádková Máša, avšak postupně se ze mě stával medvěd. Kadeti mě oslovovali "teto", "paní trenérko" nebo "Kamčo". Zatím mě nepovažují za zmiji či krvavého upíra, což považuji za obrovský úspěch. (Zeptat se jich napřímo nebo nahlédnout do jejich mysli ovšem nebudu riskovat. Některá tajemství mají být skryta :D)
• Po kroužku jsem se pár dětiček zeptala, zda se jim hodina líbila. Tvářily se kupodivu šťastně a nadšeně pištěly, že se těší na další lekci. Za sociální vyčerpanost a dočasné odtržení od reality to, myslím, stálo :)   

A protože jsem se oficiálně stala pedofilem a starostlivou chůvou zároveň, příště nalákám Jeníčky bez Mařenek (na kroužek mi nechodí žádné děvče) na bonbony. Vyděračství s dobrými úmysly ještě nikoho nezabilo. 

Trenére, promiň, že jsem tě nazvala Ijáčkem :D