Vánoční pěšec
Cítíte vůni papírů z naleštěných tiskáren? Slyšíte podivné skřehotání připomínající Bábu z mokřin? Ano, blíží se letní Vánoce! Zatímco Alzák rozdá počítače ve slevě, já se pokusím nahnat čtenost na letno-vánoční povídce. Příběh se sice odehrává v zimním období, ovšem rozdíl mezi pylem a sněhem je minimální.
"Jacku, až ozdobíš ten podělanej strom, dojdi se podívat, jestli naše děcka spí!"
"Jo, půjdu," odpověděl jsem své manželce a s mírným povzdychnutím pověsil na větev voňavého smrku zlatou hvězdu. Otočila se kolem své osy, cípem zavadila o malého sobíka, který se nacházel vedle ní, a zatřpytila se zpod vánočních světýlek.
"Taky se pak koukni na kapra, zdá se mi nějakej divnej."
"Jasný."
"A vyčisti friťák, chci ho mít na zejtřek připravenej."
"Katy, já -"
"Bramborovej salát udělej radši ještě dneska, abysme to všecko stíhali. Bože, nenávidím Vánoce!"
Vytáhl jsem z kapsy svých zašpiněných kalhot šachového pěšce a přitiskl si ho k hrudi. Byl mým talismanem od dětství, daroval mi ho dědeček těsně předtím, než naposledy vydechl. Tento na pohled odřený a nezajímavý předmět však stál při mně pokaždé, když se mi přihodilo něco zlého. Je divné mluvit o dřevěné věci jako o nejlepším kamarádovi, ale s pěšcem jsme si v mnohém podobní. Bůh nás oba zotročil, udělal z nás podceňované a bezvýznamné postavičky, které nikdo nebere vážně. V mém životě se neustále hrají složité pozice.
"Jacku!" vytrhla mě z mého přemýšlení manželka. "Poslouchal jsi, co jsem říkala?"
"Ano," zabručel jsem a stiskl svého talismana pevněji. Katy se pravděpodobně chystala postavit si další dámu. Od začátku jasně vedla, zahájení obvykle bývají její nejsilnější stránkou.
"Koukni na děti a pak lehni do postele, ať jsi na Štědrej den čilej."
Hlavní protagonistka šachové partie zesílila svůj útok. Pěšec se ocitl pod palbou hrozeb.
"Dobře," odvětil jsem nervózně. "Dobrou, Katy."
"Dobrou, Jacku," usmála se na mě moje manželka a úhlavní nepřítelkyně v jedné osobě. Zkoušela různé triky, aby mne smetla jak ze zemského povrchu, tak i z šachovnice.
Jemně jsem pohladil zašlého pika. Katy si toho všimla a zlomyslně se ušklíbla.
"Jsi jak malej," opáčila a pohodila svými havraními vlasy.
Zmateně jsem na ni pohlédl. Ona jen pokývla směrem k pěšci a zpražila mne přísným pohledem.
"Vždyť víš, že pro mne hodně znamená," řekl jsem bezradně.
"Jo, vím," prohodila afektovaně Katy. "Ty s ním i spíš, ne? V jedný posteli, při svitu měsíce, za poslechu mňoukajících koček z ulice. Hele, Jackoušku, jsi fakt na holky?"
Střelec se vyvinul na smrtící pole. Jezdec zaujal bojovou pozici. Dáma obklíčila nebohého pěšce, jenž se ocitl na území protivníků. Zadíval jsem se Katy hluboko do očí. Zkoušel jsem několik kombinací a variant, které by mi mohly v tomto okamžiku pomoct, ovšem pletl jsem se ve svých vlastních myšlenkách. Izolovaného pěšáka lze v mnoha případech zachránit, ale osamoceného otroka těžko spasíte.
"Přestaň, Katy," procedil jsem skrz zuby, "nebo se opravdu neudržím."
"Ano, už vidím, jak spolu spíte v objetí!" provokovala mě dále moje manželka.
"Katy, dost."
"Při západu slunce na sebe zamilovaně hledíte a každý ráno si určitě dáváte hubičku!"
"Katy!"
"Zanedbáváš svou ženušku, Jacku!"
"To není pravda..."
"Že ne? Vždyť jsi mě za poslední dva měsíce nikam nepozval, skoro se mnou nemluvíš a vyhejbáš se mi a povídáš si jenom se svým zašpiněným pinčlem! Čert vem tvýho zasranýho dědka!"
Figurky zahájily silný protiútok. Materiál se vyrovnal. Na šachovnici zavládlo ticho. Svět šedesáti čtyř šachových polí patřil pouze králům. Partie se přesunula do koncovky, která se nedá vyhrát ani za jednu, ani za druhou stranu.
"Zopakuj to, Katy."
Úhlavní nepřítelkyně postoupila svým králem o jedno pole vpřed a domnívala se, že má stále šanci na vítězství. Pravidla královské hry neovládala tak dobře jako životy svých poddaných.
"Tvůj dědek byl nicka a ty jdeš v jeho šlépějích!" zakřičela mi do obličeje a zatřásla se mnou.
Shodil jsem z bitevního pole oba krále a natáhl ke své protivnici ruku na znamení příměří. Partie však skončila remízou jen na šachové planetě. V reálném životě jsem musel vyřešit zapeklitý diagram, abych mohl Katy uštědřit šach mat.
"Vypadni, Katy," řekl jsem s neskrývanou nevolí.
"A kam, ty chytrej?" zasmála se přehnaně moje nepřítelkyně. "K tvýmu dědkovi do hrobu?"
V té chvíli jsem se již neudržel a vlepil Katy pořádnou facku. Katy zaskučela a dopadla na zem vedle vázy s červenými růžemi, které čekaly na onen osudný den, kdy Růžence uštědří poslední bolest. A nejen růže; i já jsem vyčkával.
"Seber si svoje věci a táhni!" křičel jsem na ni tentokrát já. "Nebudu ti dělat poskoka, rozumíš? Využíváš mojí dobrosrdečnosti!"
"Mami, co se děje?" ozval se náhle z obýváku tenký hlásek patřící našemu nejstaršímu dítěti Noahovi. "Proč ti teče krev?!"
"Jsem v pořádku, zlatíčko, jdi spát," zavzlykala Katy a pohladila Noaha po hlavičce. Pak se podívala na mne. "To jen tvůj tatínek má dneska špatnou náladu."
Noah se na mě vystrašeně podíval. "Tati? To tys maminku udeřil?"
"Noahu, já -"
"Ne, nepřibližuj se ke mně, jsi zlej, moc zlej!"
Figury na šachovnici se rozestavěly do základního postavení. Rozpoutala se krvavější a ničivější bitva, jež postihla mnoho nevinných obětí. Minulá partie přeci jen dávala smysl. Remíza je cestou do neznáma.
...
Milý deníčku,
dnes je 24. 12. 2021, tedy den před Vánoci. Místo toho, abych se svou rodinou zpíval vánoční koledy, zpytuji své svědomí ve stísněném vězení. Přesně před rokem mě dopadla britská policie, neboť jsem spáchal trestný čin, který mě dostal na samotné dno. Tím dnem nemyslím tohle vězení, ale svůj psychický stav. Myslel jsem si, že jsem skvělý šachista, avšak nyní vím, že jsem se hluboce zmýlil.
Noahu, Thomasi, Harry a Katy; nechť vás nikdy nepostihne síla pěšce.