Vyčůraná partie

Někdy je potřeba zatnout močový měchýř a odolat vábení záchodových trubek. Šachisti zkrátka nemohou vykonat potřebu, kdy se jim zachce.

Rozhodčí: Můžete hrát.

Já: (Udělám první tah a hned po něm ucítím neobvyklý tlak v oblasti močových cest.)

Soupeř: (Nevzrušeně pokládá své figurky na políčka a vůbec si mě nevšímá.)

Já: (Mozek usilovně propočítává různé kombinace, ale tam dole se spíš plánuje spuštění pořádného vodopádu. Cítím se jako nestranný soudce mezi rozumem a citem, neboť si vybírám mezi záchodem a počůráním se na veřejnosti.)

Soupeř: (Hledí si svého. Bod za nešachčumilství.)

Já: (Kroutím se na židli jako žížala, která koketuje s atraktivními červíky. Pole dance mám asi v krvi.)

Soupeř: (Mračí se nad pozicí.)

Já: (Z tanečnice pole dance se náhle stává nadržená pornoherečka, jež se nemůže dočkat na svou scénu. Uklidňuje mě jen soupeř naproti, který se tváří, jako by byl zasažen šípem boha Urea on, a ne já.)

Soupeř: Vzdávám se.

Já: (Usměju se, postavím figurky do základního postavení a vybíhám na trať hrací místnost - water closet.)       

Sice ne v rekordním čase, ale doběhla jsem, a zaslouženě si rozepla poklopec u kalhot. Smyšleného boha Urea jsem už několikrát přechytračila. Caissa mi zatím dává dost zabrat.