Živý přenos
Šachmudla si často myslí, že když on nevidí ostatní, ostatní nevidí jeho. Šachistů se však tento společensky formální blábol netýká. Dobře si uvědomují, že ačkoliv jim nikdo přímo nekouká na červené strupy, fialové monokly, ostré lokty a spálené nosy, ve skutečnosti je sledován každý jejich pohyb.
Na větších turnajích, kam se propracuje zhruba devadesát devět celých devět zatím-úspěšných-ale-brzy-pohřbených procent šachistů a jedna desetina procenta budoucích velmistrů, kteří se šachem uživí, si můžete zahrát na digitálních šachovnicích, jež snímají vaši partii a přenášejí ji do online prostředí. Naprostý ráj pro šachčumily.
Já se na online přenosech ocitla hned několikrát, a skoro vždycky jsem dostala mat, nebo jsem byla Mat. Asi nejhorší partii jsem sehrála na Extralize mládeže v roce 2019, kdy jsem se ocitla v nesnázích po pouhých sedmi tazích. V těchto případech jdou šachy stranou a vy se musíte postarat o jedinou věc; neprohrát jako první z týmu.
Já: (Na hodinách mi zbývá hodina a dvacet minut, soupeřovi svítí hodina a dvacet sedm minut. Dělám, že nad pozicí usilovně přemýšlím, a mnu si bradku jako zapálený filozof.)
Soupeř: (Vstane, protáhne se a sleduje partie svých spoluhráčů.)
Já: (Hodina patnáct; ze zapáleného filozofa se stává zarudlá učitelka společenských věd.)
Soupeř: (Stále praktikuje šachčumilství.)
Já: (Hodina dvanáct.) *Hoří horní heršpická hospoda...*
Soupeř: (Otráveně se vrátí k naší partii.)
Já: (Hodina deset.) *Že bych už hrála?*
Soupeř: (Promne si obličej.)
Já: (Hodina sedm; opatrně vztáhnu ruku k vlastnímu střelci a ustupuji na bezpečné pole. Lépe řečeno mnou poctivě, avšak nekorektně zanalyzované bezpečné pole.)
Soupeř: (Skoro okamžitě zaútočí na mé figury.)
Já: (Hodina pět; opět aktivuji své herecké schopnosti.)
Soupeř: (Letmo na mě pohlédne a zafuní. Připomenu si, že funění znamená u šachisty neverbální, tudíž nevyřčené "jdi do prdele". Beru na vědomí.)
Já: (Padesát devět minut; cítím na sobě pohled svého spoluhráče vedle sebe. Funění neslyším, ale jelikož se jedná o výsostného gentlemana, nevyřčené si určitě nechává pouze pro sebe.)
Soupeř: (Znuděně se zakousne do své svačiny.)
Já: (Padesát odstínů černobílých minut; závidím svému soupeři pozici, účes i svačinu.)
Soupeř: *Schválně zdržuje, pipka!*
Já: (Třicet minut majorky Steinové; hráč z mého týmu prohrává partii. Mám s ním soucítit, ovšem já se místo toho škodolibě raduju. I přesto, že je moje prohra nevyhnutelná, zasloužený šachový klid si umetává cestičku.)
Soupeř: *Proboha, tak už hraj!*
Já: (Vteřiny před vysvobozením; nechci samozřejmě dál zdržovat, takže provedu precizně propočítaný tah.)
Soupeř: (Zasadí smrtící úder.)
Já: (Zastavím hodiny, podám soupeři ruku a partii vzdávám.)
Bodík jsem si sice neodnesla, ale pocítila jsem značnou úlevu a přehnanou hrdost. Improvizace mi zkrátka jdou. Hřebínek mi slezl až po přečtení komentáře jednoho z oddílových šachistů, který na stránky našeho týmu napsal komentář s tím, že "jsem stála blbě již na začátku". Vidíte, co se o sobě všechno (ne)dozvíte :D